Skupina BOO se vrací po deseti letech

Jedna z nejoriginálnějších českých rockových kapel BOO, jež působila mezi lety 1998 až 2010, se vrací nejen ke svým fanouškům, ale v naději na úspěch oslovuje i mladší posluchače.

Prostřednictvím platformy Bandcamp (https://booband.bandcamp.com) právě vydává první, aktuální situací inspirovaný singl Lockdown Dance. Skupina BOO se vrací ve své nejslavnější sestavě, přestože každý ze čtyř členů momentálně žije v jiné zemi.

Založení skupiny

Skupinu BOO založil v roce 1998 kytarista Josef Ostřanský, jedna z legendárních osobností brněnské alternativní scény, známý zejména ze skupin Dunaj a E. Do kapely přizval svého parťáka z Dunaje a někdejší rytmickou oporu Vášových Z kopce Pavla Koudelku, tehdy nový instrumentální objev, cellistku Andreu Konstankiewicz, která teprve rok poté založila s Dorotou Barovou fenomenální duo Tara Fuki, a z Rakouska povolal multiinstrumentalistu, zpěváka a jurodivého frontmana Christopha Pajera.

BOO v nejsilnější sestavě vydali dvě alba: BOO (1999) a Listen (2002). V jejich repertoáru se podařilo nejen navázat na tradici toho nejlepšího z brněnské alternativy, ale zároveň hudbu výrazně modernizovat, učinit ji svébytnou, díky originálnímu složení (Andreino cello a Christophovy housle, oboje použité v rockovém kontextu) také zvukově často velmi neobvyklou. Kvarteto absolvovalo řadu turné a vystoupení v Čechách a v zahraničí (Německo, Rakousko, Francie, Austrálie, Rusko, Polsko, Tasmánie).

Návrat po desetileté pauze

Po bezmála desetileté pauze se BOO v létě loňského roku rozhodli svoji činnost obnovit. „BOO nebyla nikdy mrtvá kapela. Spala a asi potřebovala jasný důvod, aby se probudila. To se teď stalo,“ říká Christoph Pajer a dodává: „Hned po první konverzaci se členy kapely po letech bylo jasné, že jsme připraveni pokračovat v cestě. Každý z nás se mezitím někam posunul, geograficky i umělecky, ale při první zkoušce zůstal pocit, jako kdybychom nikdy nebyli od sebe.“ Po prvních společných zkouškách se všichni členové rozjeli do svých momentálních domovů ve čtyřech zemích Evropy a covidový lockdown je přinutil zcela změnit způsob práce. „Andrea posílá své party z Francie, Pepa brousí kytaru ze Sofie, Christoph hraje a zpívá z Rakouska a já stále nevytáhl paty a nahrávám na chalupě v ČR,“ vypočítává Pavel Koudelka. „Nikdy bych netušil, že půjde skládat hudba takto na dálku a s takovou radostí a pocitem sounáležitosti bez fyzického kontaktu. Jde to, i když třeba já a Andrea zažíváme ve svém věku intenzivní dobrodružství v podobě učení se nahrávání do počítače za vydatné pomoci Pepových telefonních lekcí.“

Alchymie

„Své nápady nahrajeme do hudebního softwaru a rozešleme kolegům. Ten, kdo je v daný moment nejvíce inspirován novým motivem, přidává svůj part a nahrávku posílá dál. Tento dvourozměrný nákres se postupně změní ve 3D, 4D. Pak přichází důležitý okamžik, kdy zpěvák v tomto prostoru nachází zprávu – text a tím naplňuje časovou linku. No a pak už to společně zalogujeme a máme hit. Je to jednoduché. Tento návod najdete v každé alchymistické příručce,“ nechává nahlédnout pod pokličku společné tvorby současných BOO Josef Ostřanský. Tímto způsobem vznikla i první nová společná píseň Lockdown Dance. „Před rokem nám zavřeli kulturu a vlastně všechno, co je zábavné. Co nám zbývá, než udělat si zábavu sami doma? Píseň Lockdown Dance má v úmyslu trochu rozšířit optimismus. Aspoň tančit můžeme, i když se sluchátky a sami. A s námi tančí i trocha rezignace, protože konec ještě není vidět,“ doplňuje se směsí optimismu a smutku Christoph Pajer.

Biologické hodiny

„Kočovný život bigbeatové kapely jsem opustila, když se mi natvrdo ozvaly biologické hodiny. Odstěhovala jsem se do Francie, rodila a vychovávala děti,“ vzpomíná Andrea Konstankiewicz. „Zároveň mi ale energie a naléhavost BOO fakt chyběla, takže jsem moc ráda, že se nám obloukem podařilo se lidsky i hudebně znovu sejít. Z mých batolat už jsou puberťáci, kteří mají srandu z toho, že máma hraje rock, takže nic nebrání výjezdu na turné. Teď jen už aby to bylo!“